Duben 2012

Máme holé ruce - zadky už taky

21. dubna 2012 v 14:52 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů
Jen jedno z hesel dnešní demonstrace na Václavském náměstí. Já vše sledovala přes televizní obrazovku (jedna z těch mála příležitostí, kdy je tv opravdu užitečná). Občas jsem se smála výrokům řečníků, většinou jen přikyvovala a říkala si: Tak konečně, konečně se začalo něco dít, lidé si začali uvědomovat, jak to u nás je a začali se bránit. Po všech těch letech, kdy se chovali jako stádo ovcí. A byla jsem skutečně šťastná... že naděje, jež jsem do lidí vkládala, nebyly zcela marné. Pokaždé, když přijela sanitka, aby odvezla kolabující lidi jsem v duchu ocenila jejich vůli. Chce to více lidí, kteří v boji za spravedlnost a skutečnou demokracii, svobodu, radši padnou než aby ustoupili.
Demonstrace musí pokračovat dál, musí se přidat víc lidí... musí se vše změnit. Přesně tak, jak se to má stát. Změna nepříjde sama, ale příjde, říkala jsem to už dřív a čekala jsem, pro mě až nesnesitelně dlouho.
Jen tak dál vážení, máte mou podporu. Pokud budu mít příležitost se nějak přidat, udělám to. Ale tohle není můj svět, jsem jen spojenec, pomocník. Držím vám palce, vám všem demonstrujícím i vám ostatním, abyste se začali také bránit.
Nevěřte tomu, že nic nezmůžete. Lidé dokáží úžasné věci, když se odhodlají.
Hodně štěstí.


Smysl v básních

19. dubna 2012 v 19:09 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů
Básně jsou naprosto zvláštní, ikdyž občas nedoceněný literární útvar. Povídky, novely, pohádky... to všechno je sice také hezké a narozdíl od básní zcela jasné, ale právě proto tomu chybí to kouzlo nejistoty, nejasnosti, lehké rozostřenosti, kdy vyniknou pocity a básnická přirovnání a děj je jen naznačený, schovaný za hradbou slov, která odvádí pozornost. Rýmy jsou klíčové. Nejde o to, aby to hezky znělo, ikdyž to také, ale pak záleží i na vybraných slovech, ne jen rýmech. Hlavní je, že ta nutnost vytvořit rým vytváří právě tu nejasnost. Zkuste někdy popsat něco naprosto přesně, tak, aby se to muselo rýmovat a nebylo to moc dlouhé. Nějakou osobu, zvíře, věc, to popíšete. Ale děj? Myšlenku? Pocit? S tím máme občas problémy i v běžné mluvě, natož aby to bylo jasné ve verších. Ale ono to jasné být nemusí. To je právě ta krása na tom psaní básní. City se mnohem lehčeji vyjadřují v náznacích, stejně tak myšlenka, kterou musí čtenář sám z básně vyčíst. Každý si ji může vyložit jinak, proto mi připadá úsměvné, když se rozebírají básně autorů v hodinách češtiny. No vážně, jak ví, jak to myslel? Hádají? Ano, to můžou, ale pak nemůžou říct, že mají patent na správnost svého tvrzení. Pokud autor nevydal publikaci o smyslu svých básní. Což mi nepřipadá moc obvyklé.


Rozmluva

10. dubna 2012 v 20:09 | Tammy |  Mé duchovní zážitky
Už dlouho jsem nenapsala žádné zážitky se svými duchovními průvodci, z části proto, že moje paměť není nijak skvělá a taky proto, že jsem se zabávala jinými věcmi a neudělala si na ně moc času. Ale dneska jsem zas chvíli našla tak... pro všechny, kteří s andílky ještě nemluví, alespoň zase trochu nahlédnete "za oponu" :)

"Už zas se to děsně seká."
"Třeba ti chce něco naznačit. Jako že by ses měla víc starat o to, co říkám já."
"Vždyť já se starám."
"Mohla bys víc."
"Dobrá, vyhrál jsi. A vůbec, čím to, že tě dneska vnímám tak... jasně?"
"Jednoduše jsi mě chtěla vnímat. Ale můžeme to také svést na to, že tě najednou osvítilo božské poznání při čtení té knihy."
"Fajn, takže jsem tě chtěla slyšet."

Vážně máme svobodu slova?

2. dubna 2012 v 19:14 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů
Tohle téma týdne mi padlo zrovna do nálady. Všude se omílá, jak jsme svobodní, ikdyž nás ovládají politici (které jsme si zvolili, ano, ale copak máme nějak moc na výběr?). Svoboda slova je jednou z těch věcí, která nám ještě zbyla nebo je alespoň rozhodně větší než v minulosti. Dřív se za nevhodné řeči šlo bručet. Teď jsou tolerovány. Ale je to opravdu tak? Jak můžeme mít jistotu? Popravdě vůbec netuším, jestli nejsou věci, kterým nikdo nedovolí proniknout mezi lidi. Nemůžeme si být jistí, jestli nás třeba právě teď nesledují a nevhodné neodstraňují dost nenápadně na to, aby nás ani nenapadlo, že se to děje.
Jistě, jsou to jen domněnky. Ale já tomuto systému opravdu nevěřím.
Všechno může být jen přechodný stav. Dost dlouho jsem žádné "nebezpečné" zprávy neslyšela. Ano, občas nějaký dokument o utajovaných experimentech vlády, mimozemšťanech, apod. v televizi, ale věří tomu jen pár "bláznů", většina lidí nechce poslouchat. Ale co kdyby začali? Co by se dělo pak? Už začaly snahy o omezování internetu, ano, dost lidí se nechalo ukonejšit tím, že ACTA jsou neškodná a chrání umělce apod. Ale podle mě to jsou jen řeči, ty podstatné části se projednávají tajně a nakonec nám ovládnou internet. Třeba se zase vrátí cenzura, jen nenápadně. Pro vládu a korporace nevhodný obsah označíme za kradený, zablokujeme a je to. Jak krásně nenápadné, pokud na tom lidé nechtějí vidět nic špatného.
Kdysi se za svobodu bojovalo a umíralo. Teď žijeme v igelitové bublině, o které si myslíme, že to svoboda je.
Nakonec snad ani omezení nezmizela, jen se přetransformovala. Možná bychom měli naslouchat hlasům těch, kteří mají co říct dřív, než zcela utichnou. Protože i to se může stát. Nic není dost nemožné, pokud máte pod palcem celý svět... ani to před ním utajit. Ano, někdo mě možná bude mít za blázna, jen tak dál, myslete přesně jak chtějí.
Ale nestěžujte si, takové téma přímo svádí ke konspirační teorii :D