Březen 2012

Systém

26. března 2012 v 15:43 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů
Všechno se začíná měnit. Lidé si začínají uvědomovat, kde se stala chyba. Někteří se jí snaží napravit. Někteří radši strčí hlavy do písku aby nic neviděli a nic nemuseli řešit s výmluvou, že mají dost jiných problémů než je osud celého státu. Ale to není pravda. Všichni jsou zodpovědní za svou zem, za svou svobodu, své životy. Většina jejich problémů je způsobena právě těmi nahoře, kterými se lidé nechali svázat ve víře, že budou vládnout za ně a dobře. Jenomže to se mýlili.
Nastal čas vzít své životy znovu do svých rukou. Je to všude kolem nás.

Otravují nás špatným jídlem abychom byli nemocní a museli si kupovat léky a platit doktory.
Naše děti vzdělávají tak, aby měla co nejméně vlastních názorů a kreativity. Chváli je za to, když opakují, co slyší ve škole. Vlastní osobnost je potlačována a nahrazována poslušností. Je je to děláno více nenápadně než v minulosti. Dorbní obchodníci, kteří dělají svou práci poctivě a s radostí jsou vytlačování firmami, jež mají nižší kvalitu a nižší ceny... a nahoře nás okrádají, abychom museli u těchto firem nakupovat. A oni měli stále svou moc nás ovládat.
Lidé se začali ptát a tak se je snaží omezovat, sledují, chtějí omezit i internetová práva (ACTA aspol.)
Kde je ta svoboda a rovnost, jež nám demokracie slibovala? Já žádnou nevidím.
Byla to jen takové uchlácholení. Někteří se ptali, jestli považují zákony apod. za svobodu.
Ale né, to je zodpovědnost. Zákony a řád jsou nutné...
Opravdu? A copak nedokážeme sami určit co je správné a co ne? Musí nám to určovat partička lidí, kteří si pořizují vily za naše peníze? A co se to říká o tom, že právo je pro všechny stejné? Stačí úplatek a nic z toho už neplatí.
Protože skutečnou mocí jsou peníze. A protože ti nahoře chtějí udržet svou moc tak dělají vše proto, aby jich z nás vymáčkli ještě víc.
Pár skupin lidí se už začalo bránit. Někteří se spojili a ono je opravdu potřeba se spojit, protože každý jeden jednotlivec je silný, ale dohromady jsme ještě silnější. Demostrace proti ACTA byly velké, náhodou jsem narazila i na demonstraci proti placení VŠ. A zmiňované skupiny? Např. Anonymous za svobodný internet, ikdyž ne všechny jejich prostředky mi příjdou správné a pak třeba REVOLTA. Všimněte si, že nešíří nenávist, naopak. Tak by to mělo být. Ale vy ostatní, kteří se o dění radši nestaráte... opravdu nevidíte, jak se necháváte utlačovat? Že ne?
Pravdou je, že jsme jako ovečkami ze stáda, už od narození. Jen co se narodíme tak nás označkují, založí naše jméno do kartotéky, očíslují nás rodným číslem, dají nám rodný list s datem narození místo papírů o původu jako mají třeba čistokrevní psi. Pak do nás vpíchnou chemikálie a matky přikyvují, protože jim namluvili, že nás to uchrání před nemocemi. Dokonce už nemůžou matky ani rodit samy, všechno je zabezpečené, jsme pěkně pod dohledem a obkecají to tak, že jim jde o naše bezpečí. Jenomže o to jim v žádném případě nejde.
Uběhne pár let, které strávíme pod dohledem vystresovaných rodičů, kteří přicházejí unavení a zničení z práce, která je stejně sotva uživí a v neustálém strachu z toho, že jednoho dne nezaplatí účty, skončí na ulici a příjdou o své děti. Chodí s námi do obchodů, kde je zdánlivě všeho dostatek. Lákají nás krásné hračky, které jsou schválně navržené tak, aby poutaly dětské oko a nutily rodiče opět přilévat peníze do kasiček obchodníků. Kdo by odmítl malou hračku své ratolesti pod vyhlídkou toho, jak jí budou zářit očka? A co se stane, když do košíku přihodí ještě malou čokoládku? Asi to není tak úplně zdravé, ale když ono jí má tak rádo...
Ona malá zdánlivě neškodná čokoládka je plná svinstev, které způsobí, že děťátko, ještě čisté a nezvyklé na takový odpad (a není to jen čokoláda, chemie je ve všem - ovoci, zelenině, jogurtech,...) onemocní. Utíkáme k doktorovi, zaplatíme za léky a dítě se uzdraví. Ještě nás postraší, že chytí nějakou horší nemoc když je nebudeme honem očkovat. Vyděšení rodiče tak do dítěte nechají napíchat další chemikálie, vyplácnou peníze a uklidní se tím, že své dítě "zachránili".
Vzpomeńte si jen na to, že do nějakých 18 jsou samá povinná očkování. Aby se zabránilo epidemii? Vážně vám to stačí jako důvod? Já jako malá vždycky očkování odmítala. Děti vědí, ikdyž zdánlivě nemají z ničeho rozum. Poslouchají totiž ještě své srdce a to nelže, narozdíl od dospělých.
Jenomže dospělí pod tlakem okolí začnou své dítě vychovávat podle obrazu společnosti a ve škole s tím pokračují. Anička, která chce být doktorkou a pomáhat lidem se musí učit těžkou fyziku, kterou nechápe a nepotřebuje, aby měla "všeobecné vzdělání". Pepa, který chce být malíř to vzdá po tom, co mu učitelky i rodiče opakovaně řeknou, že na to nemá, že se malováním neuživí a má být radši účetní. Pepa je pod tlakem poslechne a přestane poslouchat srdce. Místo toho poslouchá svého vlastního rádce, soudce, šotka... inu něco jako svědomí společnosti. Všechno, co mu rodiče a ostatní dospělí vštípili se stane jeho součástí, jeho kompasem. Už se neřídí tím, co by rád, ale žije stejně prázdně jako ostatní dospělí a své děti vychovává zrovna tak. Už mu nevadí, že jí chemikálie. Nevadí mu, že ho jeho práce ubíjí a má chuť umřít, aby už nemusel vstát. Myslí si, že je normální jít k volbám a zvolit někoho, koho ani nechce s tím, že nic jiného nezmůže. A pak zestárne, jeho děti dělají stejné chyby jako on a místo aby si užil zasloužený odpočinek zjistí, že důchod mu odsunuli o dalších pár let a tak s nemocnými koleny a usouženou duší pracuje dál, až ho jednoho dne skolí infarkt. A nezbyde mu ani na pořádný pohřeb, protože člověk nemůže ani umřít aniž by si to zaplatil.

Stali jsme se otroky peněz a společnosti, tak to je. Ale já vím, že se to změní. Vím, že seberete odvahu a postavíte se proti tomu a vybojujete si svou svobodu. Jen tomu musíte uvěřit i vy sami a konečně se odhodlat. Nestrkejte už hlavu do písku. Svou svobodu máte na dosah ruky... obdivujete lidi v minulosti, kteří bojovali a zemřeli pro svobodu. Ale já nechci, abyste umírali. Není třeba války, vyhrát se dá i mírovou cestou. Tak bojujte alespoň svou vůlí, protesty, slovy a odhodláním. Tentokrát je to na vás, už nepříjdou z minulosti žádní odvážní... teď musíte být odvážní VY.
Nezklamte mě, protože já vám věřím :)

Vaše Tammy

K zamyšlení?

20. března 2012 v 22:26 | Tammy |  Moudra ze života

Jestli je smrt konec všeho... co je pak koncem smrti?

Jestliže se chytrost zvětšuje se vzděláním... budeme hloupější, když ztratíme paměť?

Má smysl v bojovat za své sny, když po každém boji zůstávají padlí a my máme jen jednoho vojáka?


Proč nesnáším růžovou?

16. března 2012 v 11:13 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů
To je jednoduché. Růžová symbolizuje všechny vlastnosti, které nesnáším. Už jsem se jich zbavila, nepatří ke mně o nic víc než růžová barva. Zahnala jsem je do svého stínu. Ale kdysi jsem je měla, když jsem byla malá. Byla jsem malá princezna, holčička v růžovem, sukýnkách a šatičkách. Naivní, důvěřivá, slabá a hloupá. A teď už taková nejsem, nechci ani nemůžu být. Růžovou opovrhuji stejně jako tomu, co se k ní váže.
Asi to není správné, bát se svého stínu. Ale každý máme věci, na které nejsme hrdí... nebo snad ne?

Moje jediná celoživotní láska

15. března 2012 v 23:27 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů
Existují myšlenky a představy, které mě dovedou naplnit takovým štěstím a radostí a nesnesitelnou touhou a smutkem zároveň... obvykle to jsou pomyšlení na něco, co jsem ztratila a nebo co je ode mě daleko. Miluji hry, které mají nádhernou krajinu. Zatímco většina tráví čas ve wowku apod. bojováním, já si nejvíc asi užívám některá místa. Když už mluvím o WoW, takové Ashenvale je překrásné. Kdybych mohla žít na takovém místě... nevěřím, že by mi ještě někdy mohlo něco chybět. Místo toho jen sním...

Změny

11. března 2012 v 22:39 | Tammy |  Mé deníkové zápisky
Poslední dny se v mém životě mění pár věcí a já už si tak nějak zvykla vás obeznamovat s podstatnějšími věcmi, které zrovna zažívám. Zvlášť, když jsou v tom zapleteni andělé, Severka aspol. :)
Tak tedy...