Prosinec 2011

Další Vánoce jsou za námi

28. prosince 2011 v 11:22 | Tammy |  Mé deníkové zápisky
Višchni se chlubí svými dojmy z Vánoc a já mlčím. No, čas se taky pochlubit, ikdyž to je možná silné slovo :)

Jako menší jsem měla vždycky ráda Vánoce. Těšila jsem se na tu kupu hraček, kterou dostanu, protože tenkrát jsem měla pocit, že spokojenost je přímo úměrná počtu věcí, se kterými si můžu hrát. No není dětství krásné?
Každý rok jsem doufala, že dostanu pod stromeček štěně, protože pejska chci snad odjakživa. Žel máti je kategoricky proti, takže tohle dávné přání se mi prozatím nesplnilo. Ale až budu dospělá a budu Vánoce slavit ve svém vlastním domě (na což se nesmírně těším) tenhle sen si splním. Samozřejmě, nešlo jen o dárky. Milovala jsem cukroví a stromeček a pohádky a vůbec vánoční atmosféru. Teď, po téměř sedmnácti letech života musím uznat, že už jsem nějak zahořkla.
Letos pro mě Vánoce začaly tím, že jsem sehnala dárek pro maminku a sestru a vážně jsem doufala, že jim udělám alespoň trochu radost.
Jinak mi to letos ani nepříjde, sotva bych si všimla, že jsou Vánoce. Cukroví se mi letos péct vůbec nechtělo a nechala jsem se přemluvit jen na uplácání nějakého toho těsta. Ve škole jsme měli poslední den "besídku", na které jsem si zahrála vypravěče v potrhlé pohádce a pak když přišly Vánoce, měla jsem pocit, že ten rok moc rychle utekl. A to mám poslední dobou pocit, že se všechno nějak vleče.
Nakonec, byly to Vánoce jako každé jiné - ráno jsme se vyvalili z postele v deset za řevu netrpělivého dítěte (což jsem letos nebyla vyjímečně já, ale post převzala sestra), pak jsme nastrojily stromek (dobře, popravdě, já jen začala a máma to musela dokončovat) a sledovali pohádky, které v televizi byly už desetkrát. Já u nich teda spíš podřimovala, protože jsem jaksi (jako všechny poslední dny) šla spát po půlnoci. Pak už se jen vařilo - bramborový salát a mámě kapra a nám s tatou obalované žampiony. Když byla večeře, už jsem byla mrtvá hlady, takže jsem to do sebe naházela enormní rychlostí, načež naši začali vykládat, že ty Vánoce zas nezvládám. Achjo, copak v tomhle věku není normální mít hlad?
Abych to zkrátila, po krátkém čekání v pokojíčku jsme se odvalili ke stromku, k jedné velké a třem malým hromádkám (čí asi byla ta velká?). Já dostala dvě trička a dvě knížky, které jsem měla vybrané a jednu krásně vonící svíčku :)
Ale abych pravdu řekla, nakonec mi udělalo největší radost, když jsem našla pár hezkých, bílých a vílích hadříků v burdě a máti slíbila, že mi je ušije. A vůbec mám poslední dny nějak příliš dobrou náladu, i přesto, že z Vánoc už jsem vyrostla. Tak jen doufám, že to vydrží až do ledna a jak na Nový rok, tak po celý rok.


Životní cesta

1. prosince 2011 v 22:27 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů
Jsou věci, které tady ani moc nezmiňuji, protože to za mě dělá spousta ostatních. Další, kteří příliš nevěří na náhody a kteří věci, které se jim dějí a lidi, které potkávají považují za součást své životní cesty, kterou si jejich duše vybrala před narozením. Patřím tak nějak k nim, ale ještě jsem o tom nepsala. Tak teď to píšu.