Říjen 2010

Severka jako kompas Jacka Sparrowa

28. října 2010 v 19:36 | Tammy |  Mé duchovní zážitky
On vůbec neukazuje k severu. Ukazuje k tomu, co si nejvíce přeješ.
Možná, že přímo k tomu co jsem nejvíce chtěla mě nezavedla, ale pomohla mi trochu jinak.
Víte, já mám naprosto mizerný orientační smysl. Nebo jinak, já vůbec nedávám pozor na cestu. Absolutně ne. Když někudy někam s někým jdu, prostě se soustředím na to, o čem mluvíme nebo se zamyslím. A ejhle, za chvíli vůbec nevím kudy jdeme a jak jsme se dostali do cíle. A to je ten problém, protože...

Milý deníčku, dala bych si rakvičku, aby se mi dobře spalo a kraviny nekecalo.

27. října 2010 v 16:53 | Tammy |  Mé deníkové zápisky
Áno, zcela správně hádáte, že jsem úplně praštěná. To je prostě fakt! Mám totiž dneska kurevsky (pardon za to slovo) dobrou náladu. Víte proč? JSOU PRÁZDNINY! Krátké, ale co. Takže jsem včera koukala do půlnoci na televizi, ráno se válela do devíti a věřte nebo ne, tak krásně jsem se dlooouho nevyspala. Pořád říkám, že to vstávání v 5 ráno mi nesvědčí. A vůbec, někdy musím i ve 4! Ošklivý plavání, ale alespoň si nemusím shánět tepláky, muhehe.
Mimochodem, stvořila jsem rekordně nejdelší název článku. Víte, já už nakazila dva lidi rýmováním a to je už co říct! Kámoška z veteriny naučila všechny (především koně) vrzat zubama, já učím rýmovat. Ubohé icq, čeho všeho je svědkem. A to je ještě to rýmování jedno z neškodnějších cheche. Né, já nikdy netvrdila, že jsem normální. A jestli jo, tak jsem nebyla při smyslech. Co to kecáš holka? TEĎ nejsi při smyslech. Ále drž hubu Tammy, bavím se. No to teda nebudu, vypadáme jako blázen! Taky jsme blázen, juchů!

Promiňte, promiňte...to ona! Ne, to ona! Grrr...já tě asi přerazím Nerino! Nenadávej mi jako, já nejsem žádná Nerina! Ne, ty jsi... *zalepí jí pusu a zavře ji do jednoho šuplíku v hlavě*

Osamělost roztříštěná blogovým světem

20. října 2010 v 18:54 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů
Dneska nějak přeháním to psaní zamyšlení. Ale nebojte se, pár dní zase stejně nebudu mít co psát. Když tak čtu blogy některý bloggerek, všímám si jednoho zajímavého vzorce. Dle mého neplánovaného výzkumu jsou bloggerky častěji takové, které si v okolí z nějakého důvodu nerozumí s ostatními a nemají moc přátel. Proto je blog tak úžasný - najednou máte s kým sdílet své myšlenky, zážitky a názory. Když se zajímáte o tajemno, obvykle dříve nebo později narazíte na ostatní s podobnými zájmy. A pak, najednou, znáte lidi, se kterými máte mnoho společného. Všichni máte stejné zájmy, podobné starosti a už nemáte pocit, že jste na vše sami. Introverti, tak se jmenují ti, kteří mají rádi samotu. Extrovertům nevysvětlíte, že jste sami, protože to tak chcete. Nebo protože hledáte skutečné přátelství s někým, kdo vám za něj stojí. Ti lidé, kteří mají hodně přátel, totiž často uzavírají povrchní přátelství a ani neví proč. Jenom nesnesou být sami.

V zajetí démonů

20. října 2010 v 16:44 | Tammy |  Mé duchovní zážitky
Vyjímečně nehodlám psát o sobě, ale o mém otci a o tom, jak dokáží démoni otrávit a zničit celý život. Berte to jako varování a zároveň zkušenost, abyste věděli, že takové věci se stávají, že to nejsou jenom povídačky.

O dobru, zlu a hrdinství

18. října 2010 v 21:17 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů
Puberta - to období, kdy se lidské názory mění a utvářejí a pak se ustálují v nějaké podobě. Jinak řečeno - to, co získáš teď, toho se už jen těžko zbavíš.

Když jsme byli ještě úplně malí, pohádky nás učily, že se všichni mají rádi.
Když jsme byli větší, pohádky náš učily, že dobro vítězí nad zlem.
A teď, když jsme už velcí, nás život naučil, že pohádkám se nedá věřit...

Autoři

15. října 2010 v 17:46 | Tammy |  Výtvarné umění a fotografie

Anne Stokes


Něco málo o autorce: Anne Stokes žije v Leed, v yorkshiru, který se nachází ve Velké Británii. Žije tam se svým manželem Ralphem, synem jménem Leo a pejskem. Jak se dostala k fantasy tvorbě? Prý když byla malá a její táta jí četl příběh "The hobbit", zamilovala si fantasy svět. Na svých stránkách také píše, že je opravdu skvělé být umělcem, tvořit scény ze svých představ a sdílet je s ostatními lidmi. Snad proto se rozhodla věnovat kreslení. To je jenom dobře, protože se její díla velmi proslavila. Nejdříve začínala s kreslením pro příručku DnD, nyní její obrázky zdobí dokonce oblečení. A já určitě nejsem sama, kterou svým uměním okouzlila :-) A i stálí návštěvníci blogu její kresby jistě dobře znají.

Zdroj: Oficiální web

Oficiální web: http://www.annestokes.com

Ukázky:


Krátce o ročních obdobích

10. října 2010 v 15:30 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů
Letos se poprvé těším na podzim, zimu, jaro i léto. Protože si uvědomuji, co nám každé to období dává a co znamená pro přírodu i pro víly. Těším se na bílé Vánoce, na ten čas, kdy je všechno tak tiché a kouzelné, i přesto, že jsou to původně křesťanské svátky. Už skoro cítím tu vůni cukroví, strojím stromeček a dívám se na pohádky, které jsem viděla už předtím nejméně třicetkrát. Budou to předposlední Vánoce, ty roku 2012 už možná ani nebudou. A kdo ví, co bude pak. Těším se na jaro, až se oteplí a začnou rašit výhonky, až se zase probudí můj přítel strom a znovu po zimě si budeme moci popovídat. Na léto, na ty teplé dny, kdy bude světlo dlouho do noci a jediné oblečení ve kterém si vyjdu budou černé šaty. A momentálně si užívám podzim - to, že už je chladněji a stromy se zbarvují a blíží se Halloween - den, kdy je hranice mezi naším světem a světem duchů nejtenší. Možná jsem se konečně po letech vyrovnala s přírodou, kterou vlastně miluji už od narození. Snad proto, že také nejsem tak úplně člověk a jako bych si místo růstu jenom vzpomínala na to, jaké to bylo dříve. Kdy vlastně? Obávám se, že to vím, jako všechno jiné na co jsem se kdy sebe ptala. Každopádně, užívejte si podzim a pak všechno co bude následovat, protože budoucnost je nejistá. A kdo ví, co bude za rok nebo dva ... Vím, že už brzy příjdou změny, na které není nikdo připravený.


Tak jak to tedy všechno je...

2. října 2010 v 9:26 | Tammy |  Mé deníkové zápisky
Jistě už jste nedočkaví vysvětlení a mě už je trochu líp, tak tedy...

Krátké oznámení

1. října 2010 v 17:47 | Tammy |  Mé deníkové zápisky
Skončila jsem. A to mě roztrhalo na tisíce malých kousíčků, nebo se tak alespoň cítím. A ty kousky tančí ve větru a já se je silou vůle snažím dát dohromady. Nedaří se mi to, nemám dost sil. Snad vám brzy napíšu něco víc, až se všechno srovná. Jestli se to vůbec ještě někdy srovná...