Září 2010

Černá je tma, která vládne mému srdci

27. září 2010 v 11:16 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů
Víte, celý tenhle článek je tady jenom proto, abych objasnila svůj vztah k černé, tmě a noci. Pravdivě řečeno: Je tady jenom proto, že chci.
Zas tě zklamu Keto :D

Barevný svět aneb myšlenky blázna

18. září 2010 v 11:54 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů
Někdy nesnáším ten barevný svět a lidi, kteří v něm žijí. Nesnáším je za to, že je jich tolik. Že si žijí ve svém barevném světě a nerespektují ty, co v něm žít něchtějí...

Já vím, já vím!

11. září 2010 v 9:49 | Tammy |  Mé deníkové zápisky
Já vím, že vás pořád zanedbávám. Vím to až moc dobře, ale jsem pořád tak psychicky vyčerpaná... snad mi tedy prominete, že si tady momentálně můžete přečíst jenom moje hloupé řeči z mého hloupého "deníčku". Prostě nemůžu dál a všechno se na mě nějak sype. Prý se to spraví... možná. A možná taky ne. Se svými anděli a vílami skoro nemluvím - nemám čas se pomalu ani nadechnout. Ráno vstanu, běžím na snídani, pak do školy, pak si třeba chvíli čtu, učím se a jdu zase spát. Mám pocit, že furt jenom jím, spím nebo se učím. Chemie je nejhorší. A když mám chvíli času, mučí mě trýznivé myšlenky. Na okamžik zavolám Severku a za chvíli jsem zase ztracená v myšlenkách a její hlas neslyším.

Jsem zase konečně doma. A ten čas letí a já vím, že nic nestihnu. Nestihnu ani vymyslet a napsat článek vám. Kéžbych už měla alespoň ten notebook. Takže se vám zas a opět omlouvám, snad se to jednoho krásného dne zlepší.

Točím se dokola, vzpínám ruce,
v tanci divokém, zmírá mi srdce.
Snové výšiny byly má sídla,
avšak realita ukrutná zlámala mi křídla.
Roztrhli mi duši na dva kusy,
kdo ji zas spojit v jedno zkusí?
Ty zbytky mého Já zavřeli do klece,
kéžby zas mohly tančit na pasece...

Na skok doma

3. září 2010 v 20:42 | Tammy |  Mé deníkové zápisky
To byl zas týden. Docela šílený. Všechno je to na mě ještě nové, děsivé a neznámé. Hlavně ty hromady lidí všude kolem, na což vůbec nejsem zvyklá a dost tím trpím. Ten strašný endostatek soukromí a skutečných kamarádů mě ničí. Ale jak se říká: Co tě nezabije, to se tě pokusí zabít znovu. Mě hlavně málem zabila moje taška. Těžká byla jak kráva (bos taurus...se učíme latinsky :D) a to jsem tam měla dvě knížky, kartáček a peněženku. Bohužel teď nejsem schopná sesmolit cokoli normálního, protože jsem úplně fyzicky i psychicky vyčerpaná, takže mě omluvte. Asi si počkáte na příští víkend, zítra zase musím shánět učenice a další věci. Tak se zatím mějte a ještě mě neprohlašujte za mrtvou dkyž se tu neobjevím jo? :D