na Blog.cz

Před nějakým časem se můj mp3 přehrávač odebral do věčných lovišť a vzal si sebou všechny mp3 v něm. To by ještě tak nevadilo, dostala jsem nový ale má to háček. Stránka, kde jsem to stahovala je úplně zdrbaná, půlka písniček nejde stáhnout (ta půlka, kterou nikde jidne nemají, teřba písničky od Persephone), takže jsem pořádně naštvaná, tluču hlavou do stolu a mám chuť někomu rozbít držku :DD (konkrétně provozovateli webu). Zbývá už jen doufat, že něco zůstalo v druhém počítači. Prosííím. Ale kdybyste věděli, kde třeba stáhnout Immersion (strejda gooogle nic nenašel) tak vám budu vážně vděčná :D.

PS: Jediný účel článku je vyventilovat vztek svěřením se. Nevšímejte si ho.

PSS: Jéé, Immersion ej na ofic webu kapely, juchuuu!

Tak jsem se dneska zase po docela dlouhé době (vlastně je to jenom od pondělí, kdy jsem šla do kina, ale to se moc nedá počítat) vyrazila ven. Co ej na tom zvláštního? No skoro nic, pokud tedy nemáte můj vztah k přírodě. Bylo mi docela jedno, že tam leje jako z konve. Ale ten pocit. Prostě jsem se tak dobře necítila už hrozně dlouho, příroda mě šíleně nabíjí energií. Místo pospávání a sezení jsem měla chuť normálně běhat po trávě nebo si sednout někde na strom. Asi by se tak i stalo, kdyby ty kořeny nebyly tak kluzké. Na kopci před mým domem totiž roste velký strom, který má kořeny nad zemí akorát na sezení :-) Takže jsem si vyběhla kopeček, prozkoumala ty kořeny a pak si vklidu seběhla zpátky. Samozřejmě jsem měla strašně dobrou náladu a když začalo pršet, postavily jsme se pod stříšku u domu (páč ven moc sama nechodím, to není ono :D) a já si zase s klídkem pozorovala krajinu, na kterou dopadaly těžké kapky. A ke štěstí mi stačilo jen to, že jsem venku a cítím pohlazení větru. Tak vidíte, jak málo mi, věčné dceři přírody, stačí ke štěstí :-))

Jak si tak pročítám některé články autorského klubu, všimla jsem si i několika kvalitních článků na téma měsíce, kde se mimo jiné probírala i tématika kopírování a autorských práv. A tak mi to nějak nedalo a musím k tomu také něco napsat.

Konečně tady máme prázdniny. Nejhorší na prázdninách u mě je, že se celý rok těším na prázdniny, kolik budu mít času, co všechno budu dělat... no to jo. Jen co prázdniny začnou (a to už první den, což je pěkný extrém) začnu nadávat, že se nudím a nemám co dělat. Měla jsem v plánu číst, ale vůbec se mi nechce. Chtěla jsem ven, ale taky se mi nechce :D Teda, nechce se mi běhat sama po sídlišti, potkávat všecky ty své předrahé bývalé spolužáky a čelit těm partičkám. To teda radši ne. A ani venku už není tak krásně, protože nám posekali trávník. Achjo :-( Ta vysoká tráva vypadala krásněji než to drsné, uschlé, krátké cosi. Takže je to jako vždyky když mám čas - nasáčkuju se k počítači a hraju hry, či mučím čtenáře blogu. A to mě to psaní stojí značné úsilí, protože mám ofinu v ksichtě a skoro nevidím na klávesnici. Ani se neptejte.

Každopádně, meztiím co se to všude hemží více či méně dlouhými články o konci školního roku, já vás nepoctila ještě ani jedním. Taky není moc o co stát. To, že jsem tímto ukončila základní školu už asi víte. Vyfasovala jsem 5 dvojek a jinak jedničky, takže jsem docela spokojená. Tohle pololetí jsem absolutně nezvládala a vycházely mi 3 trojky. Nojo, blbým přeje štěstí :D A to jsem měla o dvojku méně než na pololetí, heč!