Květen 2010

Lidé nejsou svobodní?

25. května 2010 v 22:50 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů
Abych tak trochu vysvětlila ten citát nahoře. Vlastně jsou i nejsou. Ve své podstatě jsme svobodní všichni - vždycky se můžeme rozhodnout, vždycky máme na výběr. Je hloupost říkat, že ne. Ano, jsou věci, které údajně musíme. Vážení, nemusíme nic. Ale poneseme následky. Rozhodnu se, že nedodržím nějaký zákon. Je to jen na mě. Ale ponesu následky. Tak je to se vším, svůj život si utváříme sami svými rozhnodnutími.

Nebylo by světla bez tmy

25. května 2010 v 22:27 | Tammy |  Archiv mých úvah a názorů
Lidé touží po štěstí, chtějí znát jenom radost, ale tak mě napadá, jak by si mohli vážit radosti, kdyby znali jenom ji? Lidé chtějí to, co nemají a neváží si toho, co mají. Ale není se čemu divit. Představte si, že byste žili někde, kde by celý den svítilo slunce. Všudypřítomné světlo a horko by začalo brzy vadit a být otravné. Najednou by všichni toužili po změně, uvítali by noc a světlo by začali proklínat. Noci by přišly. Ale co když by ráno nevyšlo slunce? Ze začátku by byli rádi, že už je pryč to horko ale brzy by jim to opět začalo vadit. Teprve když je rovnováha (např. střídá se den s nocí) mohou věci fungovat. Ale i tak nejsme nikdy spokojení, tomu se nevyhneme :D

Chci tím jen říct, že musí být i zle abychom si vážili toho když je dobře, musí být noc, abychom si vážili dne a jen ten, kdo zažil nouzi si může vážit bohatství.

Nojo, mám zase filozofickou náladu ...


Morava žije povodněmi

17. května 2010 v 22:51 | Tammy |  Mé deníkové zápisky
AKTUÁLNĚ: Babička už je na cestě, takže se mi hned o něco ulevilo.

Jak už asi víte, pocházím z Ostravy, takže se mě všechny ty povodně dotýkají. Celé dny prší, ale to mi tak nevadí. Ty záplavy jsou strašné, jenomže my tady v Mariánkách a navíc v paneláku žádné nemáme. Jenomže existuje důvod, proč celý den sledujeme zpravodajství - ve Vrbici u Bohumína máme babičku. Už tady o ní máme vážně strach, tak hrozně povodně dlouho nebyly, už to mají zatopené tak, že je cesta do Ostravy uzavřená. Večer jsme jí ještě volali ať přijede. Řekla, že přijede ráno. V deset se cesta uzavřela, strýc a teta s dětmi už odjeli k druhé babičce a zůstala tam s dědou sama, odříznutá. Hrozí vypnutí proudu a ona má navíc cukrovku. Do žádného záchranného člunu by jim nevlezla jak ji známe, takže máme pochopitelně strach. A určitě nejsme sami. Mám i vztek, protože nemůžu nic udělat. Venku je taková pohroma a my sedíme doma v teple, bez schopnostži pomoct. Snažila jsem se alespoň něco udělat, jenomže je to nad moje síly. Takže už nezbývá než doufat, že se počasí konečně uklidní a pršet brzo přestane. Snad.


To byl zase den

13. května 2010 v 19:45 | Tammy |  Mé deníkové zápisky
Tak dnešek byl plný naprosto úžasných zpráv (se vší ironií). Ve slohu jsme zrovna četli cosi o projevu. A co se nedozvím? Samozřejmě, že ten rozlučák na konci deváté třídy se koná. A ještě máme každý napsat projev k ukončení roku. Jestli chtějí něco optimistického o tom, jak úžasné to byly roky, kdy nám vymývali mozek nesmysly a výmysly, které údajně budeme potřebovat. Jak krásně jsem si užila se svými drahými spolužáky o učitelích a známkách nemluvě. Asi mi i ukápne slzička dojetím (tu ironii už snad poznáte, že?). Takže jsme si zase vyslechli, jak ostatní třídy mají scénku či zpívání a jak my zase nic. A ještě mě rovnou uvrtali do tvoření prezentace o naší třídě, s tím, že jsem měla nejlepší prezentaci v informatice. Což je blbost, hrozně jsem ji odflákla. Ale asi to jde i hůř. A to ktomu chtějí ještě vtipné komentáře. Prosííím, ať nikdo neříká, že jsem to udělala já! Ovšem ten projev mi strašně leží v žaludku. Co tam mám jako psát?

Staré i nové sny, které se opakují

8. května 2010 v 18:17 | Tammy |  Mé deníkové zápisky
Včera jsem se večer dívala na primu cool, kde běžel jakýsi díl lovců duchů nebo co to bylo. Takže, páč jsem byla zvědavá co je to za blbost, jsem se dívala. A pěkně až do konce. No co vám budu povídat, místo to bylo řádně hnusné, krví moc nešetřili a já jsem pak "plná dojmů" šla spát. A co čert nechtěl, měla jsem stejně hnusný sen. Jenomže, zdál se mi už podruhé a předtím jsem se na nic nekoukala. Je to nějaké divné... každopádně si ho tady zapíšu, než ho zapomenu. Páč už teď si pamatuju sotva půlku. A stejně tak to asi udělám ještě s dalšími, klidně i nehnusnými sny.

Nedoporučuji, pokud špatně snášíte popis hnusných a trochu strašidelných snů.

Taneční půlhodinka

1. května 2010 v 21:38 | Tammy |  Mé duchovní zážitky
Právě teď se mi nepíše moc dobře, protože jsem stále ještě trochu zpocená a udýchaná po svém tanečním výkonu :D A aby toho nebyo málo, ještě mi tady Severka, Laren a Kazmiel štěbetají do ucha. Ikdyž, štěbetá hlavně Severka, andělé jsou přece jen celkem ticho a mile se usmívají jako obvykle.

Štěbetá?? Tak já štěbetám?Pche! založí si ruce a tváří se uraženě.
Dlouho jí to ale nevydrželo a už zase mele pantem.
Já nemelu pantem!

Aura a já

1. května 2010 v 21:16 | Tammy |  Mé duchovní zážitky
Tak výjimečně tady mám zase pár zážitků, aneb jak to vypadá když Tammy vidí auru :)

Co je aura ví většina lidí, kteří se alespoň trochu zajímají o napřirozeno.
Takže jen ve zkratce - aura vypadá jako barevná mlha kolem živých bytostí a dokonce i barev. Nemůžete ji ale vidět když se díváte přímo, pouze periferně když se díváte trochu mimo. Z aury se dá vyčíst zdravotní stav, nálada a povaha. Právě podle barvy aury se ona povaha určuje. Moje barva je fialová a už jsem tady někde dávala odkaz či psala o tom, jaké vlastnosti se k této barvě aury vážou.