Pár zážitků s "nadpřirozenem"

29. října 2009 v 23:12 | Tammy |  Mé duchovní zážitky
Jako dítě jsem si kromě všudypřítomné osamělosti žila celkem bezstarostný život. Kromě toho, že jsem odjakživa věřila na duchy, víly atd. jsem se ničemu "nenormálnímu" nevěnovala. Ikdyž, zajímala jsem se o vše tajemné vždy. Jen jsem neměla zážitky. Ano to je ono - jako menší jsem neměla skoro žádné zážitky s nadpřirozenem. Četla jsem poslední dobou články jiných blogerek. O tom, jak je otravovali démoni, pomáhali jim andělé apod. Já nic takového nemám. Nevím jestli díky Kazmieli nebo mému přirozenému bloku proti stresujícím zážitkům (to možná ještě někdy rozvedu ale nevím...), každopádně se vám tady nebudu ohánět ničím takovým. Ale pár zážitků mám, tak se svěřím :). A myslím, že mi ani nevadí, že jich nebylo více. Člověk se sice vším tímto učí, ale zase naco mít nehezké vzpomínky. No a teď už ty zážitky...


1.Duch za závěsem??

Asi jako první mě napadá takový ten klasický zážitek. Byla už hluboká noc, všichni spali no a já se vzbudila. Nevím proč, ale jsité je jen, že se svítilo na chodbě (nevím jestli šel někdo z rodičů na wc nebo co, nicméně spím s otevřenými dveřmi a přímo na chodbu mám výhled z postele). No a my měli na chodbě závěs. A když se tam tak svítilo a nikde nikdo podívala jsem se a u závěsu viděla bílý rozmazaný flek. No je asi jasné co mě jako první napadlo. Ale byla jsem tak rozespalá, že jsem skoro hned usnula. Skeptici řeknou, že jsem měla sen, že tam někdo prostě jen šel, že to byl odraz světla... no já tomu vždycky ale věřila. A svěřila jsem se s tím ejdiné osobě, která mi to věřila také. A tak jsem vlastně zjistila, že mám kamarádku, které mohu říci všchno a ona to pochopí - protože je jako já. Nicméně od té doby jsem byla přesvědčená, že duchové existují. A nikdy o tom už nepochybovala.

2. Duch na hradě??

Když už jsem u těch duchů, dám sem něco co už není vůbec tak staré. U nás v Ostravě se Slezsko - Ostravský hrad otevřel veřejnosti teprve nedávno. A když jsem tam byla asi poprvé, vylezla jsem až do té jedné věže. Hrady všeobecně mají zajímavou atmosféru - připomínají staré časy, smrt ale i štěstí lidí co jej prožili. Nikde jinde se necítíte stejně - zároveň se bojíte a vnímáte ty negativní vibrace, zároveň však cítíte i tu atmosféru starých časů a osudů lidí co tam žijí. A tak když jsem stála u schodů k té věži cítila jsem strach a zároveň mě nahoru něco "táhlo". A táhne dodnes. Myslím, že tam se kříží nějaké energie nebo něco podobného, ale jako laik si opravdu nejsem jistá. Nejvíce je to cítit hlavně ve starých hradech - ty prožily už tolik, že to tam prostě zůstalo "ve zdech". Navíc když si člověk přečte tu historii... ale o tom už dost nebo neskončím x).
Takže jsem tedy vylezla do věže. Hned jako první mě udeřila do očí košile s krvavou skvrnou - u ní bylo napsáno čí byla, a že umřel zde na hradě. A hned poté se dostavil onen pocit, že v místnosti nejsem sama. Dříve jsem nic podobného nevnímala, ale čím jsem starší sem asi více otevřená. Každopádně jsem cítila i něco jako smutek. Myslím, že je tam uvězněný. Ale já neumím duchům pomoci. To umí jen ona kamarádka, která se jimi více zabývá. Já musím upřímě říci, že z nich mám strach. Ne už tak velký ale pořád tady je. No nicméně to bude tak druhý a poslední zážitek s tímto odvětvím tajemna :).

3.Bůh na stěně?!

Tak jako další z těch nepříjemných, nenormálních zážitků je tento. A já ani jiné než nepříjemné nemám takže příjemné nečekejte :D. Takže jako správné zvídavé dítě jsem si prohlížela různé stránky na internetu (zase ten internet! kdo by věřil, že právě u přístrojů má člověk nejvíce nenormálních zážitků?!) o magii, tajemnu, vílách apod. No a přitom jsem narazila na jedny stránky. Musím říci, že nemám moc příjemný pocit když o tom všem píši. Ale mám nevím proč chuť se svěřovat. Takže na těch stránkách byly různé články. Seděla jsem na židli u počítače, zády ke stěně a kromě lampičky byla úplná tma (možná, že i díky tomu tmu nemám ráda). A když jsem tak projížděla články našla jsem jeden, ale už si nepamatuji jeho název. Bylo tam napsáno, že když si otevřete obrázek dole tak zasebou uvidíte tvář boha atd. Řekla jsem si jen, že je to kravina, sjela dolů na nezjímavý obrázek a článek zavřela. A tak jsem četla jiné. Jenomže po chvíli jsem se chtěla podívat na hodiny, které byly zrovna za mnou na stěně. A tak jsem se otočila. A tam byl stín, ale měl obrysy TVÁŘE! Ten šok byl obrovsský. Rychle jsem se otočila zpátky k počítači a usilovně přemítala. Chtěla jsem zavolat rodiče, ale co by si mysleli?? No to je jedno, povídám si a snažím se zavolat obyčejné "mami!". Ale nešlo to. Strachem jsem nemohla ani otevřít pusu. A tak jsem si pustila na počítači televizi a snažila se přijít na jiné myšlenky, uklidnit se a zavolat - nešlo to. Skoro jsem se modlila aby si tam matka pro něco přišla. Aby alespoň někdo rozsvítil. Ale po nekonečné okamžiky nikdo nepřicházel. A potom konečně vešla, rožnula světlo a pro něco tam šla dělat. Trvalo mi ještě nejméně pět minut než jsem se konečně uklidnila a vrátila do reality. Nicméně jsem na to nikdy nedokázala zapomenout. A to i přesto, že se mi tomu dodnes nechce věřit. Vždyť je to taková blbost, obrázek, beztak jsem si něco namlouvala. Nebo ne??

4. Taková nepříjemná noc...

Tento poslední je z nedávné doby. Po takovém večeru plném serfování na stránkách o nadpřirozenu, démonech apod. jsem šla spát (a zase ten internet!!!). Byla to taková zmatená doba. Přeskupovala jsem názory, třídila informace a všeobecně měla v hlavě zmatek, smíšené pocity... chtěla jsem si o tom s někým promluvit a tak jsem odkládala řešení. Zachvátila mě panika a podobné pocity. A tak se přirozeně stalo, že jsem se v noci vzbudila spocená a nemohla usnout. Kromě toho mě zachvátil strach, pocity dušení apod. asi už mnoho lidí napadá o čem to mluvím...
Každopádně jsem si po té noci konečně uspořádala myšlenky a uklidnila se. A zatím mě podobné stavy znovu nepřepadly. Naštěstí :).

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Telenta Telenta | Web | 29. října 2009 v 23:38 | Reagovat

Jak jsi psala o tom strachu ze tmy, mám něco podobného, ale ne vyloženě to, že bych musela usínat při světle. Ve skutečnosti je tohle pro mě téměř nemožné, ale občas, když nemůžu zabrat a jen se převaluji v posteli, tak někdy dostanu z ničeho nic pocit, že u mě v pokojíčku někdo je, že je přímo u postele a chystá se mi něco udělat, většinou to prostě nevydržím, rozsvítím si lampičku a musím si na chvilku jít číst nebo něco podobného, abych se přestala soustředit na ten strach. Občas si říkám, jestli to se mnou nejde z kopce, když se dokážu, tak neuvěřitelně vyděsit i jen z pouhého pocitu:D

2 Tammy Tammy | Web | 30. října 2009 v 10:20 | Reagovat

No,jestli to s tebou po pocitech jde z kopce, tak já už jsem po hlavě spadla :-D

3 Tammy Tammy | Web | 17. listopadu 2009 v 22:31 | Reagovat

[1]: Jo,jak to čtu znovu ještě mě napadá, že to u tvé psotele jem ožná nějaká bludná duše (bůhví co se tam dkysi stalo, ať už v bytě či domě nebo jen an pozemku) a ty tvoje pocity jsou prostě z něčeho co tam je nebo bylo, ale klid ublížit ti to nemůže idkyž je to nepříjemný pocit :)

4 Daja Daja | E-mail | Web | 2. dubna 2010 v 12:29 | Reagovat

[3]: Ten pocit mám taky a když se podívám do místnosti uvidím jakoby postavy, né jako lidi, ale takový průhledný... No, ale už jsem si zvykla a přestala se bát a už mě ty pocity přestaly vést... No někdy se objeví, ale snažím se na to nemyslet ;)
Když jsem byla mladší a neuměla jsem ty pocity ovládat, skrčila jsem se do prostřed místnosti a čekala, než to přejde, měla jsem to tak silný, že jsem se snad s toho zbláznila a k tomu jsem byla sama, ale teď je to už dobrí ;) A abych se nebála, tak spím s mou kočkou Jesinkou :-D

5 Tammy Tammy | Web | 3. dubna 2010 v 10:01 | Reagovat

[4]: Já naštěstí nevidím nic. Nevidím duchy, anděly ani víly, protože z toho mám strach a vidět to radši nechci. Ikdyž, v hlavě se mi ty obrázky většinou objevují tak jako tak.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama